Jedna pěkná česká pohádka se jmenuje Sůl nad zlato. Vypráví o tom, že když přestane existovat sůl, veškeré jídlo nám přestane chutnat. A je jedno, jak moc jste bohatí, protože zlatem si jídlo neosolíte. Ale myslím, že existuje jedna ještě mnohem cennější komodita. A tou je čas.

Řekl bych, že čas je dokonce ta nejcennější komodita na tomto světě, jakou máme. Čas je cennější než peníze, majetek, nemovitosti. Protože bez času je vám všechno ostatní naprosto k ničemu. Neboť nemáme kdy si to užít. Včetně zdraví, rodiny a přátel.

Výhodou času je, že ho dostáváme zcela zdarma. Nevýhodou je, že čas se spotřebovává, aniž bychom tomu mohli jakkoliv zabránit. To jediné, co můžeme s časem udělat, je investovat ho do smysluplných činností a tím ho zhodnoti či přeměnit na něco užitečného.

Pokusím se nastínit jeden trochu netradiční pohled na vnímání času. K němu mě inspirovalo toto velmi staré (na internetové poměry), ale stále aktuální motivační video:

 

Čas jako bankovní konto

Čas je jako speciální bankovní účet. Účet je veden v měně "SEK". Ne, nemyslím tím švédskou korunu :) Jsou to sekundy či chcete-li vteřiny. Tento účet se nám každé ráno zcela zdarma dobije částkou 86 400 SEK. Docela slušné číslo, že? Nicméně za každý jednotlivý okamžik svého života musíme zaplatit 1 SEK.

Tento účet má každý z nás. Bůh každému z nás na začátku nového dne daruje vždy stejné množství času a je jen na nás, jak tuto drahocennou komoditu využijeme (nebo promarníme). Protože toto bankovní konto se nám každý večer vynuluje. Nic si nemůžeme převést do dalšího dne.

A teď si představte, že by tento speciální účet nebyl veden ve vteřinách, ale v CZK, tedy Kč neboli korunách českých. Jak by se změnil náš přístup k tomuto účtu, kdyby nám na něj někdo každé ráno zcela zdarma poslal 86 400 korun? S podmínkou že to, co během dne neutratíme (nebo někomu nedarujeme), nám na konci dne propadne a zůstatek bude nulový. Dokud se vám ráno opět nepřipíše nová příchozí platba s částkou 86 400 Kč. Dostupná jen pro daný den. A tak pořád dokola, po celý život.

Kdybychom měli takový účet v korunách namísto vteřin,Hledejte Boží království. vsadím se, že bychom každý z nás udělali všechno proto, abychom částku využili do posledního haléře. Ať už si za to něco koupili pro sebe, nebo to darovali potřebným. Nikdo by jistě nechtěl, aby ty peníze propadly a nebyly nějak smysluplně využity. Kolik dobrých skutků a nakrmených hladových by za to mohlo každý den být!

Nevím, čím to je, ale přestože tento drahocenný účet každý z nás máme, vůbec nejsme schopni využít jeho potenciál. Jediný rozdíl je v tom, že účet není veden v českých korunách, ale ve zmiňovaných vteřinách.

Také se na to můžeme podívat z druhé strany. Představte si, že za každou vteřinu svého života, bychom museli zaplatit 1 Kč. 

Jedna hodina na Facebooku: 3600 Kč.
Dvě hodiny u televize: 7200 Kč.
Celé odpoledne strávené hraním počítačových her: "k nezaplacení".

Zaplatili bychom ovšem i za takové činnosti jako pomoc dětem s domácími úkoly, rodinný výlet, výpomoc nemohoucím prarodičů a podobně.

Dokonce i za čas strávený v práci bychom museli zaplatit. Jeden 8,5 hodinový pracovní den: 30 600 Kč. 

Jak by se v tomto případě změnilo vnímání konta našeho času? Myslím, že dost zásadně. Které činnosti by najednou dostaly přednost, a na které bychom raději ani nepomysleli? :) Pokud bychom všechny peníze utratili za hraní počítačových her nebo za koukání na televizi, nezbyly by nám žádné peníze na to, abychom připravili večeři nebo šli do lesa na procházku.

Možná toto přirovnání vypadá trochu kostrbatě. Proč bych tedy měl platit za to, že doma pomohu uklidit, když místo toho můžu "zaplatit" za něco zábavného?

Podstatné je si uvědomit, že jsou činnosti, které nám přinášejí kladné úroky, či chcete-li rozmnožují naše hřivny, rozvíjejí naše vztahy atd. A jsou činnosti, které nám nepřinášejí žádné úroky nebo dokonce přinášejí úroky záporné (ubírají naše hřivny)! Někdy zapománáme, že vyhodnocení stavu konta našich hřiven čeká  na konci života každého z nás.

Čas je velmi cenný. Mnohem víc než peníze. Každý den dostáváme od Boha drahocenných 86 400 vteřin. Ne proto, abychom je promarnili na nesmysly nebo prolenošili (záporné úroky). Nedostáváme čas pro to, abychom den pouze nějak přežili (nulové úroky). Dostáváme čas proto, abychom ho prožili (kladné úroky)! Abychom čas proměnili v dobro.

Na konci života se nás Bůh nebude ptát, kolik jsme toho za život stihli udělat. Bude se nás ptát kolik dobra a s jak velkou láskou jsme vykonali. To neznamená, že musíme v životě dosáhnout obrovských úspěchů, založit několik neziskových organizací a dělat kdovíjak velké věci. Jak řekla Matka Tereza - dělat malé věci s velkou láskou.

Čas někdy promarníme na nedůležité činnosti, aniž si to vůbec neuvědomujeme. A pak všem kolem sebe říkáme "nemám čas". Dnešní svět nabízí až příliš mnoho podnětů, jak utratit náš čas. Myslím teď činnosti, které nemají pro život (hlavně pro ten věčný) žádný význam. Nepřináší žádné dobro, nic po nich nezůstane, kromě výčitek. V dnešní době čím dál více času věnujeme virtuálnímu světu. Ještě tenhle seriál jsem neviděl. Ještě tady to video na Youtube jsem nezkouknul. Ještě tady těch 50 příspěvků na zdi jsem nepřečetl.

Když čekáme u zubaře, hodina je skoro jako věčnost. Ale hodina u facebooku uteče, aniž si toho všimneme. Samotného mě to občas překvapí a nachytá. Chtěl jsem jen během pěti minut zkontrolovat emaily a pak se věnovat důležitějším věcem. Po dvou hodinách u internetu s hrůzou zjistím, že už je čas pouze na to, jít se umýt a spát.

 

 

Čas přímo ovlivňuje kvalitu života

Čas má ještě jeden velmi důležitý aspekt. To, na co spotřebováváme náš čas, zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu našeho života. Život se neodehrává ani v minulosti, která už je navždy pryč. Ani v budoucnosti, která ještě neexistuje. Život se odehrává tady a teď. V této drahocenné vteřině! Teď, teď, teď, tik, tak, tik, tak, tik, tak...

Za peníze si nikdo štěstí nekoupí. Za čas ano. O štěstí a kvalitě našeho života totiž rozhoduje pouze způsob prožívání přítomného okamžiku. Učit se radovat i z maličkostí je velké umění. Naučit se co nejlépe každý okamžik života prožít a ne zabít, je úkol na celý život. Dobrý pocit z vykonaného dobra nebo dobře udělané práce pozitivně ovlivní naši náladu a tedy i naše vztahy víc, než si uvědomujeme. Ale sám vím, jak je náročné dávat vždy to nejdůležitejší na první místo. Svět nabízí tolik různého rozptýlení a je snadné nechat se nachytat.

Nechci říct, že informační technologie, sociální sítě, zábava, jsou samy o sobě špatné. Odpočinek, ať už aktivní nebo pasivní, je určitě velmi důležitý. Hodina strávená v posteli s knížkou v ruce může být po náročném dnu v práci tím nejlepším, co můžeme udělat. Ani Facebook samozřejmě není sám o sobě dobrý nebo špatný. Můžeme ho velmi efektivně využít pro naplánování akce nebo ke sdílení svého článku.

Ať už sociální síť, nebo cokoliv jiného se stane špatným pánem v okamžiku, kdy se z toho stane pouhý zabiják času. Zrovna dnes jsem narazil na Signálech na prapodivné společenství s názvem "Počítáme do 1.000.000". Členové mají na zeď společně psát popořadě čísla od jedné do milionu. Člověku zůstává rozum stát, že taková skupina existuje zrovna na křesťanských Signálech. Mrhání cenným časem dostává zcela nový rozměr. Je mi z toho docela úzko. Přitom by se tento nápad mohl stát velmi smysluplným, kdyby každé číslo představovalo jednu modlitbu za ty, kteří ji potřebují. Mezi velmi dobrým a velmi špatným nápadem je často jen nepatrná hranice.

Nikdo z nás neví, kolik času mu Bůh vyměřil. A kdy konto našeho času zůstane následující den nulové. Co neuděláme do té doby, už neuděláme nikdy. Hřivny, které jsme dostali, nerozmnožíme. Dobré skutky, které jsme neudělali, už neuděláme.

V angličtině pro slova přítomost i dar existuje jedno slovo - "present". Ano, čas je dar. A tento dar nemůžeme vyžít nikdy jindy než v přítomnosti. Tady a teď.

Průměrná délka života člověka je kolem 80 let. Což znamená asi 2,5 miliardy vteřin času. Jakým způsobem bude tato obrovská suma času využita?

Jedna z manažerských rad pro efektivní plánování času říká: "Vždy začínejte s myšlenkou na konec." Než se pustíte do práce, představte si výsledné dílo, jak byste chtěli, aby vypadalo. A to mějte neustále před očima. K tomuto cíli směřujte všechny dílčí činnosti.

Stejně tak si můžeme představit, jak chceme abychom na konci svého života zpětně vnímali celý náš život. Jistě chceme odejít s pocitem, že náš život nebyl promarněn, ale dobře prožit. Že jsme dobře užili dary, které jsme dostali. Když na tohle budeme pamatovat, pak bude naše rozhodování, kterým činnostem věnovat svůj čas, podstatně jiné.

Pokud chceme prožít dobrý život, nezbývá nám, než se učit dávat v každém okamžiku to nejdůležitější na první místo. Nebo se o to alespoň snažit. O našem životě se rozhoduje tady a teď. Nikdy jindy.

 

Čas jako sochařská hlína

Chtěl bych to uzavřít myšlenkou od Marka Orka Váchy z knihy Neumělcům života:

"Věřím, že nejcennější z darů, které máme, je čas, jako možnost, jako sochařská hlína, kterou mohu nechat na zemi a neudělat nic nebo z ní udělat skvělou sochu.

Chci jít ještě dál a chci říct, že jakýkoli jiný život než ten, kdy se člověk svěří či odevzdá Bohu, je ve svých důsledcích horší, smutnější, ničivější, nenaplněnější. Radost z Boha, radost z toho, že jsem nežil nadarmo, radost z každé vteřiny, z každého doušku života, z každého divokého záběru pádlem, z každého nádechu, z každé rozkvetlé květiny a každého zážitku."

 

Ano, čas je jako sochařská hlína. A my jsme sochaři, architekti našich životů :)